Chování

chování mentálně postižených mě nepřekvapuje. Překvapuje mě chování sester a vedení ústavu, když vám nezajistili vhodné podmínky (smrad v prostoru) a bezpečnost (museli jste se schovávat před klienty do auta, velmi těsný kontakt s postiženými lidmi, kteří se po vás sápali apod.) Divím se, že je k vám pustili, sestry přece musely vidět, že se vám to nelíbilo. To je tedy velmi nepříjemný zážitek.

Re: Chování

A samozřejmě vás měli informovat o tom, jak se chovat a co očekávat. Pokud vám řekli, že jsou to nevinné děti, tak to není v pořádku. To je úplně na hlavu.

péče o ment.postižené

Pracuji necelé dva roky v chráněném bydlení pro osoby s autismem.Klientů je 5,jsou nízkofunkční.V praxi to znamená,že se dokáží tak samostatně najíst,ale oblékání a hygienu samostatně nezvládají.Potvrzuji tím,že to opravdu není příjemné asistovat takto postiženým,ať si mnohokrát opakujete,že za to nemohou,prostě přijdou okamžiky,kdy je to nepříjemné. Tímto příspěvkem potvrzuji zkušenost pisatelky.Tato služba se dá vykovávat často s velkým sebezapřením.

měl jsem pravdu

Tak můj příspěvek (jeden z prvních), si mi odepsala že se pletu, ale nakonec se ukázalo, že převážila většina blbců, kteří ani nevědí, že něco jako "ležák" a sexuální harrasment od mentálů existuje, a navážejí se do autorky.

Teď se do mě navezte, že jsem použil slovo mentál, ale věřte, že pokud s nimi jste ve styku např. po dobu 14dní, tak jsou dvě alternativy: celou dobu plakat a litovat je, nebo to brát cynicky.

A opravdu zde mluvím o velmi vážně postižených.

Re: měl jsem pravdu

Nejsou jen dvě alternativy. Čistě hypoteticky si představte, že váš 15 letý syn prodělá těžký zánět mozkových blan (stačí jedno malé, blbé klíště). Zůstane z něj "mentál" fyzicky v pořádku, v hlavě jen pár vzpomínek - tohle je máma, tohle je táta, hrnek=pití, lžíce=jídlo. Nemluví, vydává jen skřeky, zapomněl na základní hygienické návyky. Projevuje návaly radosti jako malé dítě, kdykoli vás vidí. Co uděláte? Budete celou dobu plakat, stane se z vás cynik? Nikoliv. Bude to stále vaše milované dítě, o které budete pečovat dnem a nocí, dokud vás to nepoloží. A nechte si zdát "o pomoci" rodiny, státu, lékařů. Co si nevydupete, to nemáte. 

"Matka příroda" je silná a dokáže mnohé

Jedna ze základních informací o mentálně postižených je, že když vnímají pohledem nahé tělo, tak se sexuálně vzruší i jedinec s IQ 60.Pečovatelkám v ústavech bych doporučil buď bodyguardy. Pokud nejsou, tak pěnový obranný spray, který je účinnější než pepřový. Je to lepší než je zavírat z bezpečnostních důvodů do klecí.

Re: "Matka příroda" je silná a dokáže mnohé

Často jsou v klecích také proto, aby nezranili sebe samotné. Někteří klienti se tam cítí bezpečněji před okolním světem, jsou na "svém" území, uklidní se tam. Jestli je lepší mentálně postižené dopovat ukliňujícími léky nebo je zavírat do klecí, kde se uklidní, je otázka.

SOUHLAS

Pred par lety jsem mela moznost pracovat ve stacionari pro mentalne postizene....upresnuji, ze pro dospele mentalne postizene. Po osmi mesicich jsem musela totalne zdecimovana odejit. Nikdo nemuze za svou sexualitu, ovsem abych to pochopila poradne, musela bych mit nejspis jinou naturu. S tim, ze klienti smrdi, plne souhlasim. Neni nic horsiho, nez kdyz vam rano panicka v norkovem kozichu priveze v novem Audi sveho 40tileteho syna s povlakem na zubech, spinavymi nehty, nechutnym mastnym oblecenim (2 trika a jedny kalhoty na cely rok), ktery si jeste neustale hraje se svym prirozenim....za tu posledni vec opravdu nemuze, ovsem kdyby byl cisty, nebylo by z neho vsem tak spatne...

Princezna ústavu...

Autorku musím pochválit, neboť píše kvalitně a chytře o zajímavém tématu...

Navíc se musím přiznat, že po přečtení diskuse zde nacházím jakousi paralelu článku s touto diskusí...

Nikdo mě totiž nepřipravil na to, že budu muset číst takové oplzlosti některých "nevinných spoluobčanů", kteří v touze po společenském uznání, se nestydí nařknout autorku z kde čeho... A jakýmkoliv negativním postojem vůči těmto "morálním" spoluobčanů se však dopouštím jen zvráceného znásilnění sama sebe, namísto rádoby humánní pomoci. A tak mi zbývá se zeptat jen sám sebe, kde jsou ony hranice lidské osobitosti...

- - -

Princezně ústavu tímto děkuji

Re: Princezna ústavu...

A já děkuji za pochvalu.

Popisovaný zážitek je z r. 2003!

A stojí to hned v první větě. Jak to, že jste si toho vy všichni chytrolíni nevšimli? Autorka tenkrát byla nejspíš "obyčejnou" středoškolačkou se zájmem o divadlo. Vytýkat je profesní selhání je naprosto mimo mísu.  Naopak, vzhledem k okolnostem to ustála výborně.

Re: Popisovaný zážitek je z r. 2003!

Souhlas

Kumulace nedokonalosti

Tak jo, je to špatné, je to náš útěk před zodpovědností, naše falešné alibi, ... Jen postrádám aspoň náznak řešení, třeba jen přibližný směr té "správné cesty".

Re: Kumulace nedokonalosti

casto se ptam, proc lide komentuji neco, co si neprectou .... neprectou si prispevky nize .... a reseni nenachazim

zajimavy clanek

jen dokazuje, ze na takovou praci je nutne mit opravdu silnou povahu. Nelze vam vycitat, ze takovou nemate. Nevsimejte si tech pokrytcu v diskusi. Nemaji paru o cem hovori.

jako bych viděla sebe před 20ti lety..

a to mám vystudovanou PF- vychovatelství. I já jsem měla podobnou zkušenost, ne s divadlem, ale s možností nastoupit ve svém bydlišti do Ústavu pro ment.postižené,iluze a skutečnost, šílenej strach a zklamání,že mi nikdo neřekl do čeho jdu,měli tam skvělýho ředitele..nalil mi velkýho panáka, donutil mě ho vypít, pak druhého a pak mi jen řekl: "Hele, je to na tobě, já tě nutit a přesvědčovat nemůžu a nebudu." Nenastoupila jsem, bylo to podobné,jak popisujete,ještě teď se mi z toho otočil žaludek, po 20 letech,spousta lidí si neuvědomuje, že myšlení dítěte nedělá z dospělého jedince dítě fyzicky a nikdo Vás na to nepřipraví,přeji Vám hodně síly a ať se naučíte s těmito fázemi života vyrovnat.Já nyní docházím do LDN a věnuji se lidičkám,kteří tam dožívají nebo jsou tam na přechodnou dobu na doléčení a vítají mne s radostí, protože s nimi jednám jako se sobě rovnými, nejsou na obtíž a povídáme si nebo jen poslouchám,co mi vypravují... to je pro ně ten nejkrásnější dar, co jim můžu dát-čas.