Něco krásného a duchaplného

Dneska jsem se rozhodla napsat něco krásného a duchaplného. Něco co se vám, milí čtenáři Idnesu, určitě bude líbit. Už nebudu žvatlat o vajíčkách, zrcadlech, strašidlech, naivní lásce a dalších blonďatých tématech. Kdepak! Tento článek bude zasvěcen mému přerodu. Přerodu v politicko-společenskou komentátorku! Proč toto?

Můj subjektivní čas se přehoupl směrem k postupubertální moudrosti a já pochopila, že je třeba začít pracovat na své budoucí karmě.  Víte, nechci uváznout na levlu růžové komentátorky a nerada bych v příštím životě spadla do kasty zmutovaných zrůdiček, která mají nutkavou potřebu skládat básničky o něčem tak genderově nevyváženém, jako je poštěváček! Ne!

Chci být královnou blogu nebo alespoň královou souložnicí!  Chci, aby šediví úředníci vylepovali má moudra do V.I.P. kolonek a žádný administrátor nebo jezuita si nedovolil spálit můj spis. Ano přátelé.  Přistupuji k preventiním opatřením již dnes. Svoje vnitřní zrcadlo nasměruju na naducaný pupek pana Paroubka a do ložnice  zamilovaných Topolánků. To bude veledílo. Doufám, že moji kreativitu a příliv originálních informací jaksepatří oceníte a budet číst a číst a číst a číst a klikat a klikat a klikat. A taky doufám, že v bezudném toku vesmírné energie se uváže uzlík uznání za moje oduševnělé politické komentáře. 

Óhm.